Na začátek se musím přiznat, že zase tak úplně zasloužilý otec nejsem. Starší kvítko chodí teprve do druhého ročníku v mateřské škole a mladší doma neustále brouzdá na internetu. Náklady na provoz ale přesahují výdaje dvou puberťáků studujícíh vejšku. Oba už chtějí svůj vlastní mobil, starší se spokojí se zánovním pédéáčkem a mladšímu stačí pocket pc.

Fotografové nejsou nic moc, to ale přikládám automatickému režimu na digitálech – mobily prej ale fotí strašně. Největší radost jim ale stejně dělají rukodělné práce. naposledy jsem s menším, tím rok a třičtvrtě starým, lepil rozpadlou židličku lepidlem na bázi priskiřice. Na lepidlo, co tak teklo kolem, jsem samozřejmě vzal toaleťák, abych se neulepil, ale malej není taková cí’ťa jako já. Tepláky šly do koše.

Pak zahlásil, že se chce dívat na mašinky na youtubu, a tak se pokoušel staršího vyhodit z kancelářského křesla, když si psal ve wordu. Tak to teď mají rozdělený – menší sleduje mašinky na mini pc se 40 palcovým dispejem a větší píše písmena na desktopu se 32 LCD, který mám na starcraft 2 a diablo 3.

Máte taky takové zkušenosti?

-ZO-